Michal Kaňka - Cello

Domů

Kritiky

Vyšlo v: Harmonie

Autor: Eva Ví­tová

Datum vydání: 13.12.2003

Franz Schubert, Johann Nepomuk Hummel: Arpeggione Sonata D. 821, Variations Op. 54, Cello Sonata Op. 104

Praga Digitals / Classic (65:11)

Tři skladby pro violoncello a klavír Franze Schuberta a Johanna Nepomuka Hummela vyplňují nahrávku violoncellisty Michala Kaňky a japonské klavíristky Rumi Itoh. Skladby vzniklé v téměř shodné době (1824) vypovídají o podstatné rozdílnosti autorů – vrstevníků: oč slavnější je nyní Schubert skladatel, o to významnější byl ve své době Hummel interpret. Hummelův raný opus Variace je nesen v klasicistním duchu, zatímco Sonáta ze zralého věku má již znaky brahmsovského novoromantismu – obě skladby jsou vděčnými interpretačními příležitostmi. Michal Kaňka v nich mohl dát vyznít všem polohám ušlechtilého tónu svého violoncella, Rumi Itoh s perlivou technikou a mnoha dynamickými nuancemi pianisticky kreativní doprovazečské práce mu pak byla vynikající partnerkou. Zejména ve variacích, z nichž řada více využívá technicky brilantních pasáží klavíru než violoncella, vynikla její křehce znějící sytost tónů, arpeggií a melodické kontury tématu. Sonátu d moll oba interpreti rozehráli k vrchovatě naplněné muzikantské zpěvnosti a precizní souhře. Schubertova Sonáta a moll má v podání této dvojice tolik lesku, a přitom i vzájemné vnitřní pokory pro vyznění nástrojů, že zcela uspokojí nejnáročnějšího posluchače. Michal Kaňka je vynikající sólový hráč. Bez okázalosti dal všechny nuance zvuku svého nástroje a technické jemnosti své hry do věrohodného vyznění tohoto díla.

nahráli: Rumi Itoh – klavír, Michal Kaňka – violoncelllo


Vyšlo v: CHOC du MONDE de la MUSIQUE

Autor: Patrick Szersnovicz

Datum vydání: 10.1.2003

Michal Kanka brings us a masterly performance of Rachmaninov´s So­nata Opus 19 the best since Rostropovich in 1956…….


Vyšlo v: Hudební­ rozhledy 07/08

Autor: Petr Zapletal

Datum vydání: 19.9.2002

Vynikající výkon podal cellista Michal Kaňka: hrál první koncert Bohuslava Martinů ve skvělé tónové výbavě a v naprosté intonační pohodě; zejména jímavá, ale nesentimentální druhá věta zapůsobila mimořádně sugestivně. Peškův „doprovod“ byl absolutně nevtíravý, nikde nerušil a dovolil Kaňkovu violoncellu přitáhnout pozornost publika primárně k sólovému partu. Přidávaný Hindemith (Presto) byl stručnou demonstrací sólistovy excelentní virtuozity; leckdo asi zalitoval, že jen tak kratičkou…


Vyšlo v: Středočeské dení­ky Bohemia

Autor: Petr Zapletal

Datum vydání: 17.9.2002

Liverpoolští s Peškem skvěle zahájili Pražský podzim. Zahajovací večer, naplněný hudbou českých autorů, uvedl symfonickou básní Josefa Suka Praga: v díle, jež originálně využívá téma husitského chorálu, dosáhl Pešek jedinečného Účinku. V nejlepším světle se ukázal sólista: Michal Kaňka přednesl Koncert č. 1 Bohuslava Martinů pro violoncello a orchestr ušlechtilým tónem; hrál v naprosté intonační pohodě, bezpečně zvládl technická Úskalí náročného partu a okouzlil nádhernou pomalou větou. Sólista i hostující těleso poděkovali nadšenému publiku přídavky: Kaňka virtuózně lesklou miniaturkou Paula Hindemitha, orchestr plasticky znějícím provedením skladby Oskara Nedbala Valse triste.


Vyšlo v: Hospodářské noviny

Autor: Petr Veber

Datum vydání: 16.9.2002

Pražský podzim zahájil českou hudbou

O Královské liverpoolské filharmonii se díky jejímu dlouholetému šéfdirigentovi Liboru Peškovi hovořívalo jako o nejčeštějším ze zahraničních orchestrů. I když Pešek už v jeho čele nestojí, setkali se opět společně v naší metropoli a zasvěceně otevřeli v pátek festival Pražský podzim holdem české hudbě. Stejně jako v Sukově i v dalších partiturách Libor Pešek zdůraznil lyrismus. K melodickému 1. violoncellovému koncertu Bohuslava Martinů patří rozhodně. Michal Kaňka, špičkový sólista, ve svém partu hýřil krásným tónem a představil dílo s nádhernou pomalou větou jako již zcela klasický skvost.


Vyšlo v: Repertoire

Autor: Dan Davis

Datum vydání: 6.6.2001

LUIGI BOCCHERINI Sonatas for Cello & basso continuo G.2b; G.4; G.5; G.13; G.15; & G.18 Michal Kaňka (cello); Jaroslav Tí»ma (harpsichord); Petr Hejný (cello)

Praga- 250147(CD) No Reference Recording

Did Boccherini ever write a piece of music that was less than delightful? If he did, it wasn't a cello sonata–at least on the evidence of this disc. We don't know for sure how many of these sonatas he wrote: Gérard, Boccherini's Kí¶chel, listed 34, and more recent discoveries bring the total to 42. In this second volume of what presumably will be a complete set, Michal Kaňka, the cellist of the renowned Pražák Quartet, plays six, and he plays them beautifully, with a warm, singing tone and an elegance that bespeaks Boccherini's galant style. This isn't the deepest music you'll ever hear for cello, but it is endlessly varied and chock-full of lovely melodies. Perhaps it's best taken a couple of sonatas at a time; you don't want to overdose on sweets. Kaňka plays a modern instrument in the modern style though not with excessive warmth or Romantic swoonings. But if you absolutely must have supposedly authentic period performance practice, you're out of luck here. What you do get is a set of affectionate performances, with sprightly rhythms and technical finesse, surely enough to satisfy all but zealots. Kaňka is successful too in conveying the huge variety Boccherini found within the limits of the style of his period, his patrons' preferences, and his own inclinations. In a Sony Vivarte CD that only overlaps one of the sonatas (G.15), Anner Bylsma plays with a light touch and energetic rhythms so period fans have a place to go, even if it's a chillier zone. Kaňka is joined by harpsichordist Jaroslav Tí»ma and second cellist Petr Hejný, both of whom provide fine support. The music goes down smoothly, with the occasional mournful note to break the placid surface. The G major (G.5) begins with a charming march, the first movement of the A major (G.4) is a tuneful pleasure, the Largo of G.13 is a mournfully elegant lament, the sprightly Minuetto of G.18 is like a remembrance of a ghostly dance, and so it goes, on and on, with precious delights tripping over each other, movement by movement.


Vyšlo v: the Strad

Autor: Janet Banks

Datum vydání: 1.6.2001

Martinů Arietta, Miniature Suite, Four Nocturnes, Seven Arabesques, Variations on a Slovak Folk Song, Variations on a Theme of Rossini. Michal Kaňka (cello) Jaromír Klepáč (piano) Praga digitals PRD 250 143

A fully Czech disc, this – Czech performers, Czech composers, recorded in a Prague church on the Praga label – and altogether a very attractive one. The players capture the spirit of the music to a T, and the church acoustic gives a pleasing brightness to the sound without being over-reverberant.

Here we have al the short cello works that Martinů wrote – everything, in fact, apart from his three sonatas for the instrument. There are few recordings of this music, other than the two sets of variations, so the disc is a particularly valuable addition to the catalogue.

Martinů had been living in Paris for seven years when commissions from two separate publishers for series of fairly elementary didactic pieces led him to compose the Arietta, Miniature Suite (or Seven Easy Pieces), Four Nocturnes and Seven Arabesques.

Michal Kaňka, the cellist in the Prazak Quartet, and his partner Jaromír Klepáč are the perfect exponents for these marvellous little pieces – witty, whimsical or vigorous, they distil the character of each to great effect.

Kaňka plays the Seven Arabesques, or „rhythmic studies“, with character and precision, while the Nocturnes show off his gifts of phrasing and expression, the second in particular exquisite and poignantly phrased.

Kaňka´s technique is put through its paces in the Rossini Variations, written in the US for a far from elementary player, Gregor Piatigorsky. He takes its challenges well within his stride and draws a lovely tone from the high reaches of his 1710 Grancino cello in sustained passages.

Janet Banks


Vyšlo v: Japan

Autor: Shiraishi

Datum vydání: 20.5.1917

Kyoto Shinbun Newspaper (evening edition), 20th May 2017 Michal KANKA – Cello recital Poetry of sounds without words

The Kyoto Concert Hall (Sakyo Ward, Kyoto Prefecture) chamber music series ‚KITAYAMA Classic Club Series‘, where one can enjoy an atmosphere of relaxing music and which are performed at the small hall [Ensemble Hall Murata], is now in its second year,. On 18 April, Czech cellist Michal Kanka made his appearance for a performance.
Kanka is a genius who provides excitement to his listeners with provocative selections of music, which includes having played 12 unaccompanied works in 2013 in Osaka. On this day, he gave a joint performance with pianist Iku MIWA with a programme only of Schumann and Rachmaninoff works.
The Schumann ‚Adagio and Allegro‘ created a Romantic school feeling in one go with the deep breath of the first note. Miwa's piano playing was also soft, and felt like a reliably authentic response.
The richness of the shadows by the varicoloured bow handling in the second piece and the liveliness of the expectation of impatient stagnation in the third piece were indeed songs, and by extension ‚songs without words‘, a poetry of sounds without words.
In the Rachmaninoff work performed in the latter half, the story-telling changed abruptly.
In the ‚Melodie‘ Op. 3–3, the music made its way down into the depths of bass sound, breathing from the clear singing of the mid-range sound, and finally disappearing as if ascending the heavens. This was an excellent short piece played as one long-drawn breath.
The well-known ‚Vocalise‘ was put together in a duet style – not sung with the same tone, but with the spotlight on the piano in the latter half.
Lastly, in the ‚Cello Sonata‘, I could feel that if Kanka seriously aspires to glorious music, then Miwa's steady piano was just a little lacking. However, to that extent the exquisite aspect of this work, which resembles Chopin last sonatas, could be seen.
Tomo-o SHIRAISHI (critic)