Michal Kaňka - Cello

Home

Reviews

Published in: KlasikaPlus

Author: Alena Sojková

Published date: 18.9.2018

Apokalypsa i smíření na závěr Komorní řady Dvořákovy Prahy  „Provedení přimrazilo posluchače do sedadel.“

„Michal Kaňka na sebe – vedle Sharon Kam – strhl největší pozornost.“

„Dramaturgům náleží pochvala za podobné „výstřelky“, které se v běžné sezoně neuvádějí.“ Osm muzikantů, kteří se „náhodně“ potkali v jeden večer. Tři zkoušky před koncertem. Výsledkem nádherné hudební ztvárnění smíření, odpuštění a apokalypsy, kterou střídá naděje. A důkaz, že ti nejlepší muzikanti dokážou své ego odevzdat celku, podřídit své ambice ansámblové souhře. Závěrečný koncert Komorní řady, kterou svým jménem a umem zaštítila izraelská klarinetistka Sharon Kam, se uskutečnil 17. září v pražském Rudolfinu.  Večer se odehrál za účasti Sharon Kam a nejoceňovanějších českých instrumentalistů současnosti. Ve Zjasněné noci Arnolda Schönberga (skladba vznikla v roce 1899) vystoupili houslisté Josef Špaček a Roman Patočka, violisté Karel Untermüller a Pavel Nikl a violoncellisté Michal Kaňka a Petr Nouzovský.  Co jméno, to vynikající sólista, a přesto se jim v souhře dařilo tak, jak léty prověřenému souboru. Povedlo se jim snad všechno, na co sáhli, a díky tomu měl posluchač doslova před očima dialog dvou milenců na procházce lesem, kdy se  žena svěřuje svému milému, že čeká dítě s někým jiným, a on jí velkoryse odpouští a přijímá dosud nenarozené dítě za své. Vyzpívaná témata v houslích Josefa Špačka a Romana Patočky, naléhavost violy Karla Untermüllera, dialog houslí a viol, znělé, avšak silné emoce držící pod kontrolou violoncello Michala Kaňky přimrazily posluchače do sedadel. Překrásné provedení, v němž se objevilo všechno, co posluchač od této skladby očekává: rozvichřený cit, drama, porozumění, odpuštění, ztišení… Na rozdíl od orchestrální verze by měl být posluchač na tuto komorní verzi – pro sextet – soustředěnější, připravenější, otevřenější vůči ní. Bohužel někteří návštěvníci takoví nebyli (programy padaly na zem, zazvonil mobil). Ale ti, kteří se plně ponořili do „zjasněné“ a dnes již zcela klasické Schönbergovy hudby, byli navýsost odměněni.  V druhé půli se na pódiu objevil kvartet ve složení Josef Špaček (housle), Michal Kaňka (violoncello), Sharon Kam (klarinet) a Matan Porat (klavír). Na programu očekávaný Kvartet pro konec času Oliviera Messiaena. Hudbu napsanou v koncentračním táboře v Görlitz původně pro trio muzikantů (provedeno v roce 1941), s nimiž se Messiaen seznámil během transportu do tábora, skladatel později přepracoval pro kvarteto rozšířené o klavír. Jaká hudba mohla vzniknout v takových podmínkách? Existenciální, obracející se k nejhlubším kořenům – k víře (je pevná, nebo se kácí?), čistá, jemná i furiózní.  Messiaen myslel na rozlomení sedmé pečetě, jak popisuje Zjevení Janovo, po němž postupně zadulo sedm andělů v polnice a následovala zkáza a zmar. Ale jeho hudba apokalyptické vizi vzdoruje. Jemný hlas klarinetu v první části nazvané Čistá liturgie se zlomí do Zpěvu pro anděla zvěstujícího konec času, nástroje lkají o očekávaných hrůzách, ale zároveň hrají o lpění na životě, který je silnější než smrt. Údolí ptáků je velké sólo pro klarinet a Sharon Kam je zahrála tak vroucně a zároveň naléhavě, tak osamoceně a zároveň s velkou silou, že obecenstvo nedýchalo. Pátá část a Chvála Ježíšově věčnosti – té se ujalo Kaňkovo violoncello, které odhalovalo vzrůstající emoce, důvěru, spolehnutí se a víru v dobrý konec. Vůbec – hra Michala Kaňky pro mě byla silným zážitkem, srovnatelným se sólem Sharon Kam. Následující Zuřivé tance pro sedm trumpet jsou nejzávažnější, nejdrtivější částí skladby, začínají synkopicky, následně zjemňují, ale znepokojení se nevytrácí… Poté přicházejí  Duhové kapky rosy pro anděla zvěstujícího konec času. Jak jinak ztvárnit kapky rosy než líbezným violoncellem! Ale je tu znepokojující zpráva – a přidávají se všichni hudebníci, přou se, hrají ostře, špatná zvěst se nevzdává… Poslední, osmá část začíná houslovou kontemplací, je to sólo pro houslistu. Josef Špaček ho zahrál jedinečně. Po připojení se violoncella si posluchač vychutnal souhru Josefa Špačka a Michala Kaňky, který na sebe – vedle Sharon Kam – asi strhl ve skladbě největší pozornost.  Messiaenův Kvartet pro konec času byl po mém soudu tou nejniternější, nejintimnější skladbou, která na letošní Dvořákově Praze zazněla. A znovu náleží pochvala dramaturgům za podobné „výstřelky“, které se v běžné sezoně neuvádějí, ale posluchači by o ně neměli být ochuzeni.

 

Published in: MFF Universita Karlova

Author: OPMK

Published date: 6.3.2018

https://www.mff.cuni.cz/…-03-koncert/


Published in: London

Author: GR

Published date: 26.2.2018

Review on the concert of the Wihan quartet in Wigmore hall on the 26. 2. 2018

… on this occasion, it was Kaňka who was in the cellist’s chair – as was the case when I last heard the Wihan perform, also at Wigmore Hall, on the occasion of a memorial concert for the Cavatina Chamber Music Trust’s co-founder, Pamela Majaro.  Then, I judged, ‘From the evidence here, Kaňka is a good ‘fit’.  His tone is full, and at times quite ‘dark’, but his bass provided strong directional force.’  This ‘strength’ was again evident during this recital too, although the repertoire being performed was very different and there were times when I found Kaňka’s firm sound a little too unyielding, more muscular than his partners, though his playing has undoubted elegance, poise and graciousness.

…. the second movement (Beethoven op.59/3) theme and variations meandered but the direction was never in doubt, guided by Kaňka’s cello pizzicato – a sort of low drone, ever consistent of tone and dynamic.  The rhythmic seductiveness of the upper voices created a yearning air, and though there were moments when a tempest threatened to throw the journey off course, a quiet sense of purpose prevailed, beautifully articulated in the tender closing bars.  Here, Kaňka’s sure-footed triplet-quavers led the ensemble safely home.  The lucidly slithering semi-quavers of the almost seemed to poke fun at Beethoven’s pa­renthetical ‘, and the tuning of the octave unisons was impressive.  In the , fugue and sonata form combined with rhetorical spiritedness and clean brilliance, and there was a wonderful sense of freedom in the rush to the close…..


Published in: Japan

Author: Shiraishi

Published date: 20.5.2017

Kyoto Shinbun Newspaper (evening edition), 20th May 2017 Michal KANKA – Cello recital Poetry of sounds without words

The Kyoto Concert Hall (Sakyo Ward, Kyoto Prefecture) chamber music series ‚KITAYAMA Classic Club Series‘, where one can enjoy an atmosphere of relaxing music and which are performed at the small hall [Ensemble Hall Murata], is now in its second year,. On 18 April, Czech cellist Michal Kanka made his appearance for a performance.
Kanka is a genius who provides excitement to his listeners with provocative selections of music, which includes having played 12 unaccompanied works in 2013 in Osaka. On this day, he gave a joint performance with pianist Iku MIWA with a programme only of Schumann and Rachmaninoff works.
The Schumann ‚Adagio and Allegro‘ created a Romantic school feeling in one go with the deep breath of the first note. Miwa's piano playing was also soft, and felt like a reliably authentic response.
The richness of the shadows by the varicoloured bow handling in the second piece and the liveliness of the expectation of impatient stagnation in the third piece were indeed songs, and by extension ‚songs without words‘, a poetry of sounds without words.
In the Rachmaninoff work performed in the latter half, the story-telling changed abruptly.
In the ‚Melodie‘ Op. 3–3, the music made its way down into the depths of bass sound, breathing from the clear singing of the mid-range sound, and finally disappearing as if ascending the heavens. This was an excellent short piece played as one long-drawn breath.
The well-known ‚Vocalise‘ was put together in a duet style – not sung with the same tone, but with the spotlight on the piano in the latter half.
Lastly, in the ‚Cello Sonata‘, I could feel that if Kanka seriously aspires to glorious music, then Miwa's steady piano was just a little lacking. However, to that extent the exquisite aspect of this work, which resembles Chopin last sonatas, could be seen.
Tomo-o SHIRAISHI (critic)


Published in: Japan

Author: Majima

Published date: 15.4.2017

Orchestra – Gunma Symphony Orchestra (527th subscription concert) 15th April, Gunma Music Center, Joseph WOLFE (conductor), Michal KANKA (vc), Elgar: ‚Elegy‘, ‚Cello Concerto‘ and ‚Symphony No. 1‘

Joe WOLFE is a conductor who, while based in England with the London Symphony Orchestra and others, has also performed numerous times as guest conductor in Japan. He is also the son of Sir Colin David. On this day was an ambitious programme of all-Elgar works, which appears to be Wolfe's own speciality. Certainly in the ‚Elegy‘, the opening work, he created a sentimentality which also entreats for memorial and repose in the midst of tranquillity, as a hushed and reverent sound.
The soloist for the next work, the ‚Cello Concerto‘, was Michal Kanka. He was the recipient of the highest award at the ARD International Music Competition, is also known as a member of the Prazak string quartet. His delicate formation as seen overall was impressive. Above all, his attacks were gentle, which he expressed with poise, and with a fluently beautiful tone and colour. The bow pressure as he transitioned from the end of a phrasing to the next one was just superb, and he brought forth with an introspective and tender sentimental lyricism. Meanwhile, the 4th movement was lively and full of passion, and the entire work was vividly put together with ever-changing emotions at will by tempo variations. Performed next was the ‚Symphony No. 1‘, where [Wolfe] of course showed his seasoned abilities exquisitely in presenting the motto theme, and in his handling when it occasionally appeared. Although [the presentation] wasn't completely difficulty-free in individual instruments etc., it was woven through densely and emotionally with no lack of musical flow and tension.
Yudai MAJIMA (critic)


Published in: ResMusica Luberon

Author: Jean-Claude Hulot

Published date: 26.8.2016

http://www.resmusica.com/…r-au-sommet/


Published in: časopis Harmonie

Author: Michal Kaňka

Published date: 1.6.2016

http://www.casopisharmonie.cz/…za-nami.html


Published in: email after performance of Cello concertino by Martinu

Author: prof. Gaynor Sadlo England

Published date: 2.4.2016

From my heart, I thank the universe/the best of human evolution for your great and miraculous talent. I REALLY enjoyed your special gift / +!the work you need to do to get to that point, last evening ! xx :-)


« Previous 1 2 3 4 5 Next »